Bylo nebylo, při prvním vstupu na internet si většina lidí zvolila nějakou přezdívku, pod kterou se na síti chtěla pohybovat. Někdo měl přezdívku už ze školky, jiný se jednou doma zkouřil a něco ho napadlo, někdo se musel hodně zamyslet, aby skončil s originálním nickem jako třeba Neo no a dalším stačilo zkrátit o kus příjmení. Jen málo jednotlivců se na internetu drželo jména, které jim bylo zapsáno do rodného listu.
Sleduju teď po pár dnech na Facebooku, jak se léta udržované identity snadno přetavily zpátky v občanská jména. Nám, co si pamatujeme spíš obličeje než jména, Facebook udělá službu a přiřadí k tváří celé jméno, takže při osobním setkání nevynecháváme oslovení. U někoho se konečně dozvíme, jak se vlastně jmenuje, i když se už šestím rokem kamarádíme po IM. Mimochodem, IM kamarád by stál za samostatnou úvahu.
Glosa o virtuálních jménech měla původně končit hlubokou pointou. Bohužel jsem ji při čekání na výsledky kalkulací doprovázeném nezřízeným pojídáním medvídků jaksi zapoměl. No nic. Příští text bude o tom, jak mi bylo z medvídků špatně.