Vyrazili jsme včera do kina na Hlídač č. 47. Místní kino slibovalo „MIMOŘÁDNÝ FILMOVÝ ZÁŽITEK„, viděli jsme spoustu reklam v TV a film o filmu. Já jsem v podstatě skeptik ze zásady, takže jsem případné nadšení krotil, ale z českých filmů jsem Hlídače očekával v té horní kvalitativní polovině. Jaké to teda bylo? Ze začátku mi přišla dějová linka trošku zbrklá. Velice nejasně působila motivace hlídačovy ženy k úletu s hrobníkem. Ve druhé půlce se děj poměrně spravil. Líbilo se mi celkové barevné vyznění a jistá hrubost obrazu. Prostřihy do válečných vzpomínek působily poměrně realisticky na naše podmínky. Mozek realistův se pozastavil nad vášnivou milostnou scénou v tuhém mrazu v…
