Loni v únoru jsem si založil investiční důchodové pojištění. Usoudil jsem, že je prostě čas začít myslet na horší časy, dokud je z čeho. K důchodovému spoření jsem si přidal nějaké pojištění pro případ pobytu v nemoci, úrazu nebo smrti. Když zítra umřu, je za mě přes půl mega, což se mi zamlouvá. Hůř ovšem dopadla důchodově investiční část.
Do Kooperativy jsem za rok odeslal skoro 20 tisíc. Něco samozřejmě padlo na pojištění, ale když mi došel roční výpis, kde mi banka před vyjádřením, že jsem s nimi snad spokojen, sdělila, že stav mého účtu není ani 5 tisíc, dost jsem se zděsil.
Investiční fondy jsem rozložil maximálně konzervativně. Teď nevím, jestli je to důsledek krize nebo je to běžná věc, ale poslat někam 20 a mít z toho 5 tisíc mi přijde jako jasný signál, že investice nejsou nic pro mě.
Výběr peněz ze smlouvy můžu provést až za tři roky. Takže mám před sebou vyhlídku na 40 tisíc, které odešlu a když budu mít kliku, možná z nich deset zbude.
Vina leží samozřejmě na mě. A trošku mě mrzí, protože kdybych studoval nějakou školu a pak skončil v bance, mohl jsem se živit cizím kapitálem bez rizika, protože troubů jako já je nejspíš dost. Z okolí vím, že třeba Frogy zažívá s podobným produktem totožné úspěchy.
Nakonec se ukáže, že spopřící polštářová taktika našich předků je přesně to pravé ořechové pro moji příjmovou skupinu. Inflační ztráty snad nedosahují taových výšin jako ztráty z investičních pokusů amatérů.
