Karma To Burn je jméno dnes již neexistující americké rockové kapely. Nehodlám se tu zabývat celou diskografií téhle skvělé kapely, ale rád bych se vrátil k úplně první eponymní placce tohohle bandu, která byla v následné diskografii dost výjimečná.
Za prvé to byla první a jediná deska, kde měla kapela vokalistu. K tomu se váže poměrně zábavná historka. Vokalistu si kapela musela pořídit na nátlak vydavatelství Roadrunner Records, protože tomu se nepozdávalo intrumentální zaměření bandu. Kapela tedy podle podání příběhu angažovala svého souseda z ulice, který s nimi desku nazpíval. Následně na koncertech (třeba na legendárním holandském Dynamu) už hrála bez něj. Za druhé to bylo nejpestřejší album, kapela se později věnovala vyloženě rokenrollovým peckám v poměrně jednoduchém, i když dynamickém provedení.
První deska obsahovala 12 tracků a měla na dnešní dobu slušnou délku skoro 60 minut, jedna z písní byla cover od Joy Division. Celkový zvuk byl velice dynamický, s výraznými nápaditými a melodickými riffy ve skvělém instrumentálním provedení. Gradace některých songů je až neuvěřitelná. Na rozdíl od pozdějších alb měly některé písně dokonce jména, následně už kapela svoje tracky pojmenovávala pouze čísly.
Díky zvuku byla kapela občas řazena do škatulky stoner rocku, ale hudební stránka daleko přesahovala standardy žánru. Bohužel v roce 2002 ukončili Karma To Burn svoji činnost. Ale díky svému prvnímu albu se nesmazatelně zapsali do historie, do té mojí metalové stoprocentně.
Karma To Burn (1997)
- Ma Petite Mort
- Bobbi, Bobbi, Bobbi – I’m Not God
- Patty Hearst’s Closet Mantra
- Mr. Penetrator
- Eight
- Appalachian Woman
- Twenty Four Hours
- Six-Gun Sucker Punch
- Thirteen
- (Waltz Of The) Playboy Pallbearers
- Twin Sisters And Half A Bottle Of Bourbon
- Six
