Peníze

Jak vyřešit fotovoltaický problém?

Není snad v ČR poslední dobou více diskutovaný problém, než očekávaný nárůst ceny elektrické energie z důvodu podpory zdrojů obnovitelné energie. Z médií slyšíme strašidelná čísla, nárůsty cen jsou v procentních bodech dvouciferná. Dá se tomuto nějak zabránit a je k tomu vůbec vůle ze strany vlády?

První údaje o očekávaném pětinovém až třetinovém nárůstu ceny se objevily na konci léta. Na konci září zpřesnil ERÚ odhady na 12% nárůst koncové ceny pro domácnosti, přičemž hlavním tahounem růstu mají být instalované fotovoltaické elektrárny, resp. navýšení příspěvku na podporu obnovitelné energie ze 120 na 520 Kč na jednu megatwatthodinu.

Podle závazných směrnic EU (Směrnice EU 28/2009) musí Česká republika do roku 2020 naplnit kvótu, podle níž musí být 13% elektrické energie vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Letošního 11. srpna přitom vláda Petra Nečase schválila nový cíl, který pro nás platnou hodnotu z uvedené směrnice navyšuje ještě o 0,5%. Jaký je důvod pro toto navýšení, to netušíme.

V roce 2009 byl podíl elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů 6,8% z celkové spotřeby elektřiny v naší zemi. Z toho samého objemu však pouhých 0,5% dodaly dotované solární a větrné elektrárny. Nyní však část těchto systémů, tedy fotovoltaické elektrárny, bude mít na svědomí nárůst koncové ceny pro uživatele o více než jednotky procent.

Tato informace samozřejmě vyvolala patřičnou odezvu. Pro průmyslové odběratele se očekává nárůst vyšší, než pro domácnosti a pro spoustu podniků může být velkou překážkou v jejich konkurenceschopnosti. Domácnostem pak podle šíře využití proudu může výrazně zatížit rodinný rozpočet. Vláda tedy deklarovala zájem tuto situaci řešit.

Na rozdíl od výdajů na podporu stavebního spoření, kdy se vláda jednotlivcům nerozpakuje zdanit výnosy z tohoto spoření, aby tak zvýšila příjmy státního rozpočtu, se u fotovoltaické energie podobnému zásahu bránila. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek toto odmítl s nejasným odkazem na směrnici EU, která nám prý přikazuje tyto zdroje energií dotovat. Nakonec dojde ke zrušení daňových prázdnin pro investory do těchto systému po konci zdaňovacího období 2010. Zda zrušení daňových prázdnin vyřeší nárůst cen energie, si můžete domyslet sami.

Nově se dočítáme, že vláda navrhuje jako jedno z možných řešení navýšení daní z pevných paliv či plynu. Jinými slovy, nárůst ceny elektrických energií budou dotovat ti, kteří využívají pevná paliva nebo plyn. Tedy například já nebo vy zaplatíme možná menší cenu za jednotku elektrické energie, ale současně bychom v jiné platbě zaplatili více za plyn. Vidíte v tom nějaký smysl? Já tedy ne.

Jako červená nit se ovšem celým příběhem o nárůstu cen elektřiny táhne zřejmá snaha stávající vlády vyhnout se postižení profitu investorů do fotovoltaiky. Vláda se může, na rozdíl od zdanění výnosů prostých spořivců u stavebního spoření, obávat teoretických soudních sporů s investory, kteří jsou často v případě fotovoltaických systémů neznámí a jistě by mohli projevit větší snahu o boj za své zisky. Nabízí se i otázka, zda-li nejsou klíčoví hráči mezi našimi zastupiteli sami interesováni na ekonomických výsledcích společností podnikajících ve fotovoltaice. Například největší fotovoltaický systém u nás, nově spuštěná elektrárna ve Vepřeku na Mělnicku, má neprůhlednou vlastnickou strukturu. Investice na její vybudování se odhadují na 2 mld. korun, stavitelem je údajně firma Decci se základním kapitálem 2 mil. CZK. Díky akciím na majitele může být vlastník a příjemce zisků tohoto systému naprosto anonymní a tedy kdokoliv.

Fotovoltaický problém se nevyskytl samovolně. Předcházelo mu několik let, v nichž se průběžně upravovaly zákony (od 2005) a pro nás platné evropské směrnice tak, že došlo ke stávající situaci. Vláda Mirka Topolánka souhlasila s navýšením cílového procenta objemu obnovitelně vyrobené energie z 8 na 13 procent. Současně s novou směrnici vypustila sjednanou výjimku, která do tehdy umožňovala České republice neplnit kvótu stanovenou EU, pokud to nedovolují klimatické podmínky v naší geolokaci.

Pokud by se vláda nyní nerozpakovala zdanit výnosy fotovoltaických investorů, pak bych si mohl myslet, že výše uvedený vývoj je prostě souběhem náhod, hlouposti a nekoncepčního přemýšlení. Jakmile se tak zdráhá učinit, dělá to na mě celé dojem záměru, jehož smyslem nebylo podpořit výrobu elektrické energie ze zdrojů, které nemají konečný potenciál (alespoň ne v dohledné budoucnosti), ale připravit půdu pro něčí zlatý důl. Tento důl od příštího roku začneme plnit ve velkém.