gyd.name

Irina Palm: honění a jiné

Včera jsem po dlouhé době vyrazil do filmáče. Příběh padesátnice, která se nechá zaměstnat v nočním klubu, označený místním kinařem jako tragikomedie, sliboval relativně slušnou podívanou a odejít z kina se dá vždycky. Důvodem zaměstnání je zoufalá snaha babičky zajistit peníze na léčení svého vnuka, proto po počátečním váhání přijímá práci, která spočívá v honění ptáků. Chlapíci prostě chodí do klubu, hodí minci, do otvoru vsunou nářadíčko a naše hrdinka je zpracuje. Přes úvodní nechuť se vypracuje na velkou “hvězdu” s uměleckým jménem Irina Palm, což je také název celého filmu.

Film neoplývá přímo humornými scénkami, jak by se z úvodního popisu mohlo zdát. Povedené jsou dialogy a celkový vývoj hlavní postavy, která se v kompletně jiném světě stává poněkud vyzrálejší a odvážnější, ve finále to nandá svým pokryteckým kamarádkám, kterým po nátlaku z jejich strany sdělí, čí se vlastně živí (jedna z nej scén filmu). Velice povedeně působí rovněž scénky ze samotného zaměstnání, kde samozřejmě není vidět detail přirození, ale vše okolo působí podivně naturalisticky až komicky. Hlavní hrdinka při práci vypadá jako uklízečka, při práci si čte, na stěnu si pověsí rodinné fotografie… zajímavý je taktéž její vztah se zaměstnavatelem, kde se nám klube decetní lovestory.

Celkově na mě film zapůsobil docela příjemně, i ta škatulka tragikomedie docela seděla. Pokud někde na tenhle snímek narazíte, zkuste se na něj podívat, ztráta času to nebude a na Marianne Faithfull je navíc vidět, jak krásně umí některé ženy stárnout.