Vyrazili jsme včera do kina na Hlídač č. 47. Místní kino slibovalo „MIMOŘÁDNÝ FILMOVÝ ZÁŽITEK„, viděli jsme spoustu reklam v TV a film o filmu. Já jsem v podstatě skeptik ze zásady, takže jsem případné nadšení krotil, ale z českých filmů jsem Hlídače očekával v té horní kvalitativní polovině. Jaké to teda bylo?
Ze začátku mi přišla dějová linka trošku zbrklá. Velice nejasně působila motivace hlídačovy ženy k úletu s hrobníkem. Ve druhé půlce se děj poměrně spravil. Líbilo se mi celkové barevné vyznění a jistá hrubost obrazu. Prostřihy do válečných vzpomínek působily poměrně realisticky na naše podmínky. Mozek realistův se pozastavil nad vášnivou milostnou scénou v tuhém mrazu v márnici. Hodně mě oslovil hlavní hudební motiv.
Postavy byly vykresleny docela dobře, favoritem byl jednoznačně Dlouhý v roli ministranta, jehož tvář jasně značila jeho charakter a slabosti. Roden už dosáhl statutu profíka, až to někdy bylo na škodu a párkrát jsem si vzpoměl, jak chválí Fernet (či co to bylo) nebo jistý finanční ústav. Lehce psychopatický a slabošský hrobník se taky docela povedl.
Celý film Hlídač č.47 je v podstatě takový hezký poloromantický film. Není to žádná mile úsměvná vzpomínka na doby, které až tak milé nebyly a jimž se český film věnoval posledních pár let. Filip Renč ukázal, že je profesionál a podle mě by se tenhle příběh mohl líbit i v cizině. Kdybych hodnotil na csfd.cz, dám Hlidači č. 47 62%.
