8.4.02 vylodění
Dnes prvni den v praci. Vstavani o pul seste, dochazka vyjimecne na sedm, z duvodu vstupniho skoleni. Diky pozdnimu odchodu do postele den pred tim se mi v prubehu prednasky mistniho pozarnika povedlo usnout. Pote skoleni o bezpecnosti prace. Tentokrat jsem dokazal neusnout, a vyslechl si tak rady, jak nepit a nefetovat v praci. Tyhle dve informacni sezeni trvaly od pul osme do desiti hodin, a diky nim vim, kolik bylo loni na okrese pozaru, kolik planych poplachu, jak se ve firme pije a neco o zajimavych pracovnich urazech. Pak jsem byl odvelen primo na pracoviste.
V satne mi zbyla jedina volna a jakztakz cista skrinka, shodou okolnosti po typkovi, co se zname. Uvnitr bylo lejstro se zapisem o pokute za piti v pracovni dobe – za 500. Dobrej start. Na praci jsem dostal nytovani nejakych mikrosoucastek na jiny, oneco vetsi soucastky, coz se musi delat pinzetou, pak vlozit do masiny a seslapnout pedal. Denni norma je 3100, coz tedy obnasi 31 beden. Od jedenacti do dvou jsem udelal 1200, pak zapsal svuj smenovej vykon do kompu a sel domu.
Zitra funkcne postoupim, budu sedet u testeru a budu tester.
9.4.02 tester
Taxem povysil. Od nasazovani nytku k nasazovani skorohotovych pojistek do stroje, no skoro robot to je, co udela vsechno sam, zapipa, na monitoru velmi obstarozniho stroje se mi ukazou data, a pokud je vse OK, vecicka vyskoci na “bydilko”. Pokud ne, vypadne do krabicky. Na hotovy vecicky nasadim kryt a je to.
Mozna by se u toho daly cist noviny, ve srovnani s predchozim mym umistenim je to vcelku nuda. Nicmene jsem se na dnesek vybavil walkmanem (je to Sony, muzu pouzit slovo “walkman”:), kterej mi zapujcil heb (thnx). Po vcerejsi masazi radiem Impuls je to vyznamna pomoc, ktera znacne oddali moje zmagoreni – vcera jsem doma usinal a zaboha se nemohl zbavit melodia Paji Bobka “oooouu ruuuuubyyyy”.
10.4.02 spoludelnici
Rad bych vam priblizil svoje spolupracovniky. Sedime spolecne na velke dilne a je nas asi tak deset, cimz zabirame tak 30 procent prostorove kapacity mistnosti. Kazdy ma svuj stroj, svoje palety, svuj hrnek na kafco a vyvoleni maji i svoje skrinky u stroju.
Ja sedim uplne na konci mistnosti, sam ve vlastni rade. Naprosti me se z kazde strany stolu 2 zensky, prumerny vek cca 25 /snad/. Jmena moc nevim, kdyz neco potrebuju, obejdu se bez osloveni (treba hej ty, nebo prosim te). Vizualne jsou dost nezajimavy, mozna kdyby se nalicily, trosku by se to zlepsilo, jenze proc by to na sichtu delaly.
V dalsi rade jsou bodovky, kde sedi 2 zensky a dva chlapi. Prvni chlap je totalni nemluva s walkmanem, zkousel jsem ho pozdravit v satne, a bez ohlasu. Druhy chlap je Tonda, mirne pritroubly, ale prijemny vesnican. Kdyz jsem ho v satne pozdravil, docela ho to vydesilo. Prvni zena z teto rady je hubena kratkovlasa blondyna, druha je asi tak stara jako ja a vcelku se na ni da koukat, coz taky delam, protoze od svyho testeru na ni mam dobrej vyhled. Na muj vkus ma trosku vetsi prdel, ale ze svyho mista to nevidim, takze si predstavuju, ze ji ma mensi.
V dalsi rade pracuji dve osoby, o kterych nevim lautr nic.
Co se tyce konverzacnich temat, pohybuji se od hovoru typu “Koho mas nejradsi, ja Kaju.- No me se libi ten Maxa” az po vesele komentare k fotkam z prinesenych fotoalb nebo novinkam z Blesku.
BTW: udelal jsem o 100 kusu vic nez den pred tim:)
11.4.02 nelyzujeme
Jak plati pravidlo z lyzarskych kurzu, ctvrty den ma byt odpocinkovy. Ovsem tovarna neni lyzarsky kurz a tak jsem musel celkovou fyzickou skleslost prekonat stylem “kava kofola techno”. Tester slapal bez vetsich poruch, ja skelnym pohledem pozoruju otacejici se soukoli a cas plyne. Za okny vysvitne slunicko a ejhle – vnitrni cast testeru se zacne samovolne otacet. Prijemne prekvapen zmenou v monotonnosti cyklu tazi se spolupracovnice, co to? Odpoved vskutku zajimava – zpusobeno to pry je sluncem. Tester je totiz prototyp a je potreba nektere veci vychytat, treba jako presviceni jakehosi senzoru. Takze – porad se neco deje.-)
15.4.02 robot
První ranní směna. Podal jsem sand největší sportovní výkon za půl roku a vstal v pět hodin. Uvařil jsem si kafe, který jsem ani nestačil vypít, protože bych nestihl přes celý město na šet hodin naběhnout do fabriky. U vlakového přejezdu jsem se přidal do davu stejně oteklých a nevyspalých lidí – dělníků a za deset šest jsem odpíchl příchod.
Po uvaření další kávy (rituál celé dílny) jsem s hrůzou zjistil, že můj stroj je pokažený a byl jsem přesunut na ražení datumů na plastový obaly pojistek. Naštěstí seřizovač můj stroj za hodinu spravil mohl jsem se tak oddávat klidné práci, tj. sledovat jak stroj dělá, poslouchat walkmana a číst si Týden. Ovšem hodinu před koncem směny se stroj opět pokazil – důraz dávam na SE – a opět jsem razil obaly. Kdybych u toho pípal a třeba houkal, mohl bych se klidně vydávat za robota. Když to shrnu, další krásný den v manufaktuře.
16.4.02 málo se tomu věnuješ Zdeňku
Tak mi zakázali si u mašiny číst. Prý díky tomu čtení můžu za včerejší poruchy, stěžoval si seřizovač u mistrové. Trošku mi to logicky nesedí, nicméně se musím podřídit a “věnovat tomu víc pozornosti”. A jak na sviňu jsem si dneska koupil troje noviny…
Pracovně to stálo taky za hovno. Kusy byly nějaký vadný a pořád nešly seřídit. V devět mě začala bolet kostrč a nevědel jsem, jak se posadit, aby to přestalo. Zapoměl jsem si přinýst nový kazety a musel jsem poslouchat ty starý.
Pěkná holka na bodovce ob řadu přede mnou nemá jen velkou prdel. Má ji moooc velkou. Maskuje to volnýma kalhotama, ale viděl jsem ji jít do práce, a takovej kus bych rozhodně nedal. Nic proti selským typům, někdo to může mít rád, ale já to nejsem.
17.4.02 radio masakr
Sundal jsem si na chvíli walkmana, protože po pěti hodinách mi vcelku solidně poničil uši, a spadl jsem přímo do víru úžasné muziky rádia Impuls, která nám dělníkům na provoze hraje, aby nám zpříjemnila těch krásných 8 hodin, co tam všichni trávíme. Hraje nám hezky česky, pokud možno coververze zahraničních hitů v češtině, aktuální drtiče hitparád a podobně. Sem tam info, kde je nějaká bouračka, co bude večer v telce a ankety. Některý ženský si občas i zpívají společně s drtiči hitparád. Zatnu zuby, zapomenu na bolavý uši a šup walkmana zpátky.
21.4.02 Nightshift
Neděle odpoledne, předstartovní příprava, poslední zbytky ganji nabořeny, zkouřeny a přetaveny v hlavový hukot. Přesně ve 21:00 odpich z bytu a svižným tempem do roboty. Opuštěná noční fabrika má fakt kouzlo, skoro bych se tam spíš jen tak procházel než pracoval, leč nejde to. Pracovní kolektiv – já a čtyři ženský, a nezničitelné rádio Impuls, hrající až do pěti do rána pouze české (a slovenské) songy. Zapomenutý walkman mě donutil být vcelku aktivním účastníkem konverzace a posluchačem všech těch songů, o nichž jsem si ještě před nedávnem myslel, že na ně můžu s klidem zapomenout. Co se práce týče, uteklo to velice rychle, 40 minut před šestou už jsem byl hotovej, a skoro vůbec neunavenej. Noční je boží…:)
23.4.02 Blesk
I přes zákaz čtení si v noci čtu. Jinak bych jim tam usnul a nesplnil očekávaný výkon. Bohužel jsem již přečetl všechny svoje časopisy a domácí knihy, a tak jsem musel vzít zavděk solidní sbírkou Blesků, které spolupracovnice denodenně kupují. Díky tomu jsem po včerejší noci kompletně v obraze událostí posledního měsíce – takže: Hůlka bere drogy, Miss 2002 si v šestnácti nátáčela s přítelem jejich sex (ten pásek koupím!!!), Brodský umřel, jeho jezevčíkovi se stýská, fe?ák v parku, a podobně. Celkově převažují bad news, takže jsem ráno šel s fabriky s pocitem, že jestli mě někdo nezabije nebo neznásilní, mám vlastně obrovský štěstí.
25.4.02 společenský průnik
Po jednodenní pauzičce (kvůli “koncertu” našeho bandu) jsem doběhl ve 22:00 naběhl do fabriky. Předtím jsem si koupil časopis (Štastný Jim, kamenujte mě) a z domu vzal knížku Rosemary ma dětátko, co mi půjčila máti. Hned na úvod se mi spolupracovice s úchylnýma úsměvama svěřily, jak jsem jim včera chyběl a v rádiu byl zrovna nějakej přad o sexu. Mě teda moc nechyběly a “lechtivá” atmosféra u rádia už vůbec ne. Co bylo VELKÝM pokrokem je fakt, že včera jsem naprosto ovládl hudební pole. Obsadil jsem rádio, a masíroval holky postupně tvrdšíma a tvrdšíma věcma, ve sledu: Dodgy, La´s, Nirvana – Bleach, Nirvana – Nevermind, Presidents Of The United states, a finálně Chemical brothers, aby nám to lepší odsýpalo. Jako vrchol jsem měl v plánu Marilyn Manson, ale už nebyl čas. Knížku jsem přečetl celou (cca 250 stran) a ještě jsem začal číst další. Začíná se mi to líbit…
6.5.02 tester junior
Dneska konečně po 14 dnech slibů dovezli novej tester. Je to mladší bráška toho mýho, a taky je o dost vychytanější. Všechny operace (jojo, říká se tomu operace, a říkejte mi doktore) už dělá zaráz, stačí nasunout kus a kryt a za pár desítek vteřin vyjede hotovka na export. No není to krása? (no, popravdě není). A co to konkrétně přinese mě? Odpověd je prostá – víc času na čtení. Zatím urazím v průměru 350 stránek nějaké knížky za směnu + noviny Blesk. A? žije Lenin!!!
15.5.02 krize
Včera jsem měl poprvé pocit, že to nepřežiju. Málo jsem se vyspal, a okolo půlnoci mi v hlavě hučelo jak v babiččiných kamnech. Aby toho nebylo málo, holky pro dnešní večer ovládly kaze?ák, a tak jsem si poslechl třeba úžasnou kapelu Harlej, Izera a toho magora co s ním spolupracuje, Šimka a Bubu a finálně jakýsi bludy z oslav narozenin mr. Krampola. O pauze ve dvě ráno jsem se natáhl na stůl a půl hodiny poospal a polobděl. Před únavou mě nespasila ani knížka Hvězdný kadet od Heinleina, která se mi zdá taky pekělně únavná a hlavně bůbec neplyne. Jediným pozitivním momentem byl Rammstein v pět ráno – ne že by se mi to líbilo (všecky songy na jedno brdo), ale aspoň se u toho nedalo usnout.
16.5.02 radio sex
22:20 čtu Blesk – “Holky pozor, sexem posedlý Tyson přijede do Prahy!” Jojo, a taky Jasoň a Drsoň…
23:00 Holky mi vyply kaze?ák, prý se bude poslouchat něco o sexu na Evropa 2. Jsem fakt zvědavej.
23:04 hm. To bude utrpení. Dva burani plácají nesmysly – “A když jsi ji lízala, jaká to byla chu?? No, ocas je lepší
24:00 Rádio pokračuje Honíš si často? Kačenka z Budějovic. Sem tam si honí. No to já taky, ale nemusím to volat do rádia.
00:32 A jaký máš klínečerk? Vyholenej. Aha, takže vyholená kunda Zabte mě.
01:00 Pořad končí. Uff.
Přepínám na autopilota a o okolní dění se už nezajímám. Pravá ruka vezme kus, vsune ho na lištu, veze další, vsune ho na lištu, vezme další, vsune ho na lišu, zleva vypadne hotový, dá ho do bedýnky…
17.6.02 hemispheres disconnected
Zas nastal ten smutný týden, kdy musím vstávat v pět ráno. Jestli je něco nedůstojnýho na tom být dělníkem, pak jsou to jednoznačně ranní směny. 4:55 mě probudí nastavenej mobil, rychle otevřu oči (pokud to neudělám, okamžitě zas usínám). Násilně a rychle vbíhám do koupelny strčit hlavu pod kohoutek. Pak se cítím jakžtakž probuzený, leč je to jen iluze, která končí potom, co vysednu před fabrikou z busu narvanýho stejně oteklýma a pobledlýma lidma. BTW v autobuse vládne přesný zasedací pořádek, když v něm jedu, minimálně půlka lidí sedí den co den na stejným místě. Naproti mě například sedí týpek s očima nájemnýho vraha (taxi je představuju), a oba se snažíme se navzájem nesledovat.
Na vrátnici jsem dneska odpíchl brzo, kantýnu jsem vynechal, fronta jak na banány. V šatně jsem nahodil luxusní montérky a modrý třičko, abych pekně ladil a šup dvě patra nahoru, tester už čeká. Bohužel se mi nepovedlo přesvědčit mistrovou, abych dělal tu lehčí operaci, takže…ta horší. Horší je v tom, že vyžaduje o něco víc pozornosti a to se pak hůř čte:-)
Od minulýho čtvrtku mám taky jednu konkrétní osobu, která mě fakt sere. Korpuletní (MEGA MEGA) blondýna s šíleným smíchem, hlasitost tak 100 dB, pro představu to zní jak hýkání osla zrychlený o padesát procent, ale basy se zachovaly. Pravděpodobně se směje úplně všemu a všemu minimálně tak 5 minut v kuse. Snažím se být asertivní, alespoň navenek….
20.6.02 heat meat
Teplotní nárust udělal z většiny spolupracovnic něco podobného rozteklému sulcu. Naštěstí (pro mě) nedochází k žádnému většímu sebeodhalování (nedejbože plavky), standartně tričko a elas?áky. Mimochodem, elas?áky, to je něco, co naprosto nechápu. Je to skoro jako vidět ty osoby nahý, všechny ty zářezy a boule. Dělají to snad naschvál? Vzpoměl jsem si při té příležitosti na spolužáka z gymplu, co si do hodiny tělocviku smíšené s děvčaty taky bral elas?áky, prý aby mu pěkně vynikly koule. Už se mě i spolupracovnice ptaly, kdy nahodím plavky. Nechci je ale děsit svým takřka dokonalým tělem v rozpuku mládí, takže jsem odvětil, že plavky nebudou. V duchu jsem zamumlal ” a doufám, že u vás taky ne..”
26.6.02 bučo rulez
Hned na úvod směny mě potěšila Jistá kolegyně: “Mám”. Cestou do práce jsem na to myslel, co kdyby se to stalo. Domluvili jsme se, že to necháme až po půlnoci. Dlouhou chvíli do půlnoci jsem si zkrátil posloucháním holek u stolu přede mnou. Je neuvěřitelný, že dokážou nepřetržitě a hromadně tlachat o čemkoliv. Taky si vymyslely společnej pitnej režim. Každých třicet minut se všechny naráz napijí, prý že jednotlivě na to zapomínají. Ze začátku to byla sranda, na konci směny jsem už popíjel v jejich rytmu taky, což se později projevilo poněkud řidším produktem při návštěvě toalety.
Zpět k akci – po půlnoci jsme s Jistou vyrazili na čouda, její cigárka a nabořená dýmka. Kdyby nás viděl hlavní bezpečák podniku, jistě by hřímal o opiovém doupěti, jako to dělal při vstupním školení. Naštěstí nás neviděl nikdo, a zbytek směny probíhal v klidu, s úsměvem na rtech…
27.6.02 no title
Další den v pitném režimu, ráno další podivný produkt. Kromě osvěžení má pití ještě jednu výhodu, může totiž sloužit místo hodin. Patnáctkrát se napiju a je po směně.
Taky včera holky donesly ředkvičky, pěkně ostrý, přírodní vesnický, žádná velkoprodukce. To je vůbec takový místní zvyk, každý den někdo něco donese a dělí se s ostatníma. já většinou nosím bonpary nebo želé bombóny.
Abych nezapoměl, včera zas probíhal v rádiu ten trapnej pořad jakože o sexu, tentokrát s tématikou sex na školních výletech. Veselý to moc nebylo, ani jsem při tom neměl na co vzpomínat. Na školních výletech se mi sex tak nějak vyhýbal.
No a taky jsme s Jistou viděli v areálu firmy týpka, co vypadal pekně nameteně, anebo se k němu ta zeď evidentně tulila. Moc by mě zajímalo, jakej podává směnovej výkon, vulgo normu….
BTW jsem taky prodloužil smlouvu, až do listopadu.