Bulvár

Já nic, to oni?

Docela často se setkávám u zaměstnanců se zajímavým jevem. V případě negativního feedbacku nebo návrhu na změnu se hbitě distancují od svého chlebodárce. Říkám tomu stav já a oni.

Servírka

V restauraci se u obědového menu, kde je uvedeno „pečené brambory“, se Marki ptá, jak jsou brambory pečené. Servírka odpoví, že ve friťáku. Načež jí odvětí, že se jedná o smažené, nikoliv pečené brambory. Servírka odpoví, že ona to do lístku nepsala a diskuse na toto téma končí. Jako by ani nebyla součástí restaurace, nespoluvytvářela její značku a úroveň služeb.

Učitelka

Synek nám nastoupil do druhého ročníku školky a učitelka na mě bafla, že máme znovu vyplnit dva papíry, kde se uvádí jméno rodičů, kontakty a bankovní účty. Na místě jsem jí jeden vyplnil druhý den a zeptal jsem se jí, jestli by nebylo lepší pro rodiče, kteří v údajích nemají žádné změny (třeba děti zas tak často rodiče nemění), jen nechat podepsat, že stále platí první dokument z loňského roku. To by prý asi bylo, ale ona s tím nic neudělá, to prý paní vedoucí. Na můj dotaz, že by to třeba mohla vedoucí navrhnout, odvětí, že to asi ne. Několik desítek rodičů tak věnuje 5 minut času úkonu, který by mohl být zkrácený na minimum a ještě bychom ušetřili práci s kontrolou údajů paní vedoucí. Náš čas ale nikoho nezajímá.

Proč to neumějí?

V jiných situacích určitě slýcháte „já za to nemůžu, tady je to tak psáno“ nebo „to já nezměním, jsem tu jen … “ (doplňte podle sebe). Přitom by stačilo říct „děkujeme za nápad/připomínku, předáme dále“. To ale u nás nemá tradici, lidi to nikdo neučí a nakonec si připadáte jak hnidopich, kdo to kdy viděl, aby zákazník kromě pochvaly a placení prováděl i jiné úkony. Pokud to máte stejně, vězte, že chyba není ve vás. To v nich.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *