|
Martin van Creveld, profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě:" ... Počínaje Hirošimou, vždy když nějaká země získala jaderný status, Washington obrátil a spustil poplach varující před hroznými důsledky, které budou zcela jistě následovat. Mezi lety 1945 a 1949 to byl Sovětský svaz, od nějž, jakmile uspěl ve výrobě jaderných zbraní, se očekával pokus o dobytí světa. V 50. letech byli za zločince označeni a tlaku vystaveni vlastní klienti Ameriky, Británie a Francie. Mezi lety 1960 a 1993 nejprve Čína, poté Izrael (ačkoliv v omezeném rozsahu) a nakonec Indie a Pákistán byli představeni jako černá ovce, káráni, vystaveni tlaku a příležitostně také sankcím. Od té doby se hlavní obětí podivného přesvědčení Ameriky, že pouze ona sama je dostatečně dobrá a dostatečně zodpovědná, aby mohla vlastnit jaderné zbraně, stala Severní Korea. ... Nakonec, ale nikoliv na posledním místě, Bushova administrativa se před rozhodnutím bombardovat íránské jaderné instalace musí starostlivě tázat, zda zpravodajské informace, na nichž je rozhodování založeno, jsou spolehlivé. Ti z nás, kdo sledovali zprávy o vývoji íránského jaderného programu, vědí, že varování amerických a dalších zpravodajských služeb, že Teherán bude mít bombu za tři až pět let, se stále opakuje - již déle než 15 let. Po 15 let zpravodajské služby fatálně selhávaly. A k tomuto masivnímu přehánění skutečných záměrů a kapacit Íránu je třeba přidat pohádky o údajných zbraních hromadného ničení v arsenálu Saddáma Husajna, jimiž tytéž zpravodajské služby krmily svět. ..." [zdroj ]
Články s podobnou tématikou na gyd.name:
Není zde žádný příbuzný text |
Hledat 
